TV PROGRAM ČT art

Herec charismatického pohledu a nádherného hlasu se narodil v roce 1946, ale herectví začal studovat až v dospělosti a na svou první filmovou roli si počkal do čtyřicítky. Pak už to ale stálo za to. V roce 1988 zazářil jako ukázkový padouch v první Smrtonosné pasti, kde ďábelsky škodil hlavnímu protagonistovi v podáni Bruce Willise. V Robinu Hoodovi zase oproti až příliš kladnému hlavnímu hrdinovi, jehož ztvárnil Kevin Costner, zaujal až parodickou polohou zlodušského šerifa z Nottinghamu. Neobvyklou křehkost a citlivost projevil v Rozumu a citu, filmu, k němuž napsala scénář jeho oblíbená kolegyně a kamarádka Emma Thompsonová. A pak už přišel první Harry Potter a slovutný Severus Snape. S ním strávil Rickman celé desetiletí a dosáhl skutečně globálního věhlasu. Jeho posledním snímkem se v roce 2016 stala Alenka v říši divů. Alan Rickman zemřel na rakovinu slinivky měsíc před svými sedmdesátinami.

Výjimečný energický projekt spojuje dvě výrazné osobnosti české hudební scény – Vladimira 518 (PSH) a 7krát3 – v žánrově otevřeném hudebním setkání, které propojuje rap, pop a elektroniku v intenzivním živém provedení, nabízí nové skladby (Domov, Sprcha, White Boy, To.) i zásadní hity jejich kariéry (Můj rap, můj svět, Nemám zájem, Tygrovanej sprej) a vytváří strhující koncertní atmosféru podpořenou živou kapelou ve složení Adam Krofian (kytara), Petr Bidlo (baskytara, syntetizér) a Filip Ernst (bicí).

Vydáme se do Vinohradského divadla, kde Jiřina Jirásková hrála a také po dobu deseti let působila ve funkci ředitelky. Jiřina Jirásková vypráví o svém působení na této slavné české divadelní scéně, ale vzpomíná také na svá studia na konzervatoři, své herecké začátky i své oblíbené role. Co je talent, a co herecké řemeslo? A jaký typ herců Jirásková respektovala nejvíce? Dokument je doplněn řadou ukázek z divadelních her.

Magazín hudební tolerance z Moravy. Mezinárodní baletní přehlídka Taneční most v ND Brno - Labyrint vášně: nová opera T. Hanzlíka a D. Hrbka - Straussův Netopýr v režii O. Havelky.

Zlín - město designu. Dokument (2007). Váš průvodce současným designem a životním stylem.

Dokument (2013). Ibsenova Nora pro dva herce v Redutě. Jaká společenská a politická témata zajímají divadlo Feste? Současné divadlo pro děti.

Jak obstojí český design v porovnání s Evropou a zbytkem světa? A jaké impulsy mu dodávají mladí čeští tvůrci?

Dokument (2020). Setkání Zbigniewa Czendlika s prezidentem Unie státních zástupců J. Latou.

Každodenní souhrn nejdůležitějšího a nejzajímavějšího dění v naší i světové kultuře

Opakování 24.2./ČTart. Každodenní souhrn nejdůležitějšího a nejzajímavějšího dění v naší i světové kultuře

Loupeže ve věhlasných galeriích vždy vyvolávají enormní pozornost. V jejím stínu ovšem zůstává práce mezinárodních policejních složek, které usiluji o to, aby se zcizená díla nevyčíslitelné hodnoty v pořádku vrátila na své místo ve výstavních síních. Čtyři dokumenty tohoto volného cyklu rozkrývají postupy vyšetřovatelů a sledují policejní pátrání v jednotlivých případech krok za krokem, zároveň však odkrývají také identitu zlodějů umění a snaží se rozkrýt jejich osobnostní profily i motivaci. Druhá část vypráví, jak a kdo zcizil Raffaelovu Madonu v roce 1983 a kam vedly stopy z Budapešti.

Týdeník ArtZóna si všímá všeho podstatného, co se stalo na domácí i zahraniční kulturní scéně, a to ve všech jejích oblastech a žánrech. Nabízí nejen informace o důležitých počinech hudby, tance, divadla, filmu i literatury, výtvarného umění i designu, ale také klade otázky, hledá souvislosti a přináší kritické reflexe.

Seriál VB/Austr. (2025). Opakování 26.2./ČTart. Každý den je katastrofa v dárkovém balení. Pokračování komediálního dramatu, jehož tématem jsou mezilidské vztahy a tolerance k odlišnosti.

Seriál VB/Austr. (2025). Opakování 26.2./ČTart. Každý den je katastrofa v dárkovém balení. Pokračování komediálního dramatu, jehož tématem jsou mezilidské vztahy a tolerance k odlišnosti.

Katedrála Panny Marie v Cáchách, opředená pověstmi a legendami, byla uznána památkou světového kulturního dědictví i z toho důvodu, že symbolizuje sjednocení západního světa a jeho duchovní a politickou obnovu za vlády Karla Velikého. Stavba je zároveň považována za ukázkový příklad sakrální architektury. Cášský Oktogon je Itálií severu. Katedrála však nejen napodobuje italské kostely svou architekturou, Karel nechal z Itálie přivézt dokonce i některé vybavení: dvaatřicet antických sloupů z Ravenny a Říma.

Kariéra Franka Sinatry trvala více než pět desetiletí, ale jeho zlatá éra připadá na 50. a 60. léta. Byl na vrcholu své slávy v hudbě, filmu i televizi, což ho řadilo mezi nejoblíbenější umělce světa. Ve stejné době prožívala zlaté časy i Amerika. Kult volného času zažíval boom, který dal vzniknout elegantní a okouzlující estetice, od lesklých automobilů po luxusní kasina, která fascinovala celý svět. Dokument vypráví o těchto dvou souběžných úspěšných érách, jak legendárního zpěváka a herce, tak i země, kterou ztělesňoval.

Dějiny Indie sahají hluboko do minulosti, a skutečnost, že byla pod britským vlivem, velmi výrazně ovlivnila zdejší vnímání tance. Tanec byl ale již před příchodem Britů prostředkem sebevyjádření. Vystoupení ve stylu kathakálí dokáží předávat celou řadu příběhů z indické mytologie. V případě klasických stylů indického tance lidé obvykle začnou některým z nich a pak u něj zůstanou po zbytek života. Je velmi obtížné se ho naučit a trvá dlouhé roky, než se v něm zlepšíte. Řada mladých dívek a chlapců začíná u tance zvaného bharáta natyam. Klasický indický tanec s sebou nese dvě vrstvy. Jednou je konkrétní příběh bohů a druhou vlastní čistý tanec – tak tomu je i u tradičního tance odissi, který vznikl jako chrámový tanec. Taneční inspirace z celé Indie se dnes odráží i v moderních podobách takzvaného bollywoodského tance.

Chrise Isaaka obdivovaly jeho fanynky nejen díky jeho šarmu, ale i pro jeho podmanivý hlas. Ten zpěvačka Madonna kdysi označila za tajemný, ale zároveň důvěrně známý. Isaak si od 80. let buduje svou kariéru, a to nejen hudební, ale i hereckou. Zahrál si například ve filmech Mlčení jehňátek, Malý Buddha nebo v kultovním Městečku Twin Peaks Davida Lynche. Jeho hlavní disciplínou je ale zpěv. Hity jako Wicked Game nebo Baby Did a Bad, Bad Thing mu přinesly nejen přízeň publika, ale i komerční úspěch. Ten s ním sdílí jeho doprovodná kapela Silvertone, která s ním hraje od počátku jeho kariéry až do dnešních dní.

Dokument (2006). Wallingerovo kvarteto a kantoři malotřídky v dokumentu „Cesty“ po deseti letech.

Magazín hudební tolerance z Moravy. Estonská dirigentka A. Tali - Jubileum V. Kaprálové - Portrét G. Tardonové.

Mobitex 2006. Dokument (2006). Svět designu, architektury a životního stylu.

Dokument (2013). Liška Bystrouška v podání režijního dua SKUTR. Jaká je budoucnost Národního divadla Brno? Rozhovor s Ivanou Hloužkovou.

Jak obstojí český design v porovnání s Evropou a zbytkem světa? A jaké impulsy mu dodávají čeští tvůrci?

Dokument (2021). Setkání Zbigniewa Czendlika s katolickým knězem, zakladatelem a zároveň ředitelem Radia Proglas M. Holíkem.

Každodenní souhrn nejdůležitějšího a nejzajímavějšího dění v naší i světové kultuře

Opakování 25.2./ČTart. Každodenní souhrn nejdůležitějšího a nejzajímavějšího dění v naší i světové kultuře

Jiří Černý (*25. 2. 1936 – †17. 8. 2023) byl hudební legendou v opravdovém slova smyslu. Na našem hudebním poli bychom nenašli většího znalce hudby – od opery, přes pop, folk, rock – jeho znalosti a zkušenosti byly obrovské. Černého články v tehdy populárním týdeníku Mladý svět nebo Melodie byly dychtivě očekávány. Jistým způsobem formoval i hudební vkus posluchačů a čtenářů. První československá rozhlasová hitparáda Dvanáct na houpačce byla nesmírně populární. Po ukončení Houpačky z politických důvodů pořádal Jiří Černý v mnoha městech republiky pravidelně své Antidiskotéky, kde pouštěl i zakázané autory žijící v zahraničí. Tento výjimečný člověk nezůstal pouze u hudby. Jako bývalý sportovec rozuměl mnoha sportům a dovedl o nich zasvěceně vyprávět. A další, velmi výrazná vlastnost Jiřího Černého – značně se angažoval v politice. V listopadu 1989 se účastnil zakládání Občanského fóra a v prosinci 2011 v Lucerně uváděl koncert Pocta Václavu Havlovi. Ve filmu se ohlížel za svým profesním i soukromým životem, vysvětloval hodnotící kritéria v posuzování a prosazování hudby. K jeho osobnosti se vyjadřují celoživotní přátelé i kolegové. Jiří Černý se za šedesát let aktivní činnosti stal neodmyslitelnou součástí českého hudebního i společenského života a i ve vysokém věku oslovoval řadu generací zájemců o orientaci v hudební kultuře.

Václav Verner se narodil v roce 2007. Tento mladý český vědec je považován za mimořádný talent v oblasti chemie, fyziky a matematiky. Při středoškolském studiu vyhrál několik soutěží v logice, matematice a přírodních vědách. K tomu též disponuje třemi zlatými medailemi z Mezinárodní chemické olympiády a jeho celkově druhé místo celosvětově je historicky vůbec nejlepším výsledkem České republiky. Zvítězil také v národním kole české Chemické olympiády 2025 a s týmem vyhráli absolutní 1. místo a zlatou medaili na Evropské olympiádě experimentálních věd 2024. Zaměřuje se především na medicinální a organickou chemii, zejména na výzkum látek s potenciálem pro léčbu závažných houbových onemocnění, jako je kryptokokóza. Za své vědecké výsledky získal prestižní ocenění Česká hlavička, které je udělováno mimořádně nadaným studentům a mladým vědcům. Jeho práce je ceněna nejen pro odbornou úroveň, ale i pro praktický přínos pro medicínu. Vedle studia na VŠCHT v Praze také od roku 2023 pracuje v Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR pod vedením prof. Jana Konvalinky a Dr. Pavla Šáchy na výzkumu nových potenciálních peptidických inhibitorů proteas, které by se jednou snad mohly stát léčivy na všemožné patogeny.

Druhý díl se věnuje další prostějovské éře v letech 1979–1981. Dozvíme se, jak se rozrůstal a profesionalizoval herecký soubor – přichází Miloš Černoušek, Miloslav Maršálek, Irena Hýsková, Jan Kohut. Vedení divadla a autorsko-režijní sekci posílí Arnošt Goldflam, který se stane také nepřehlédnutelným hercem. Hanáci začínají objíždět česká a moravská divadla, hostují v Praze a často v Bratislavě. Milivoj Husák vytváří logo divadla anděla se zlomeným křídlem, které s obměnami existuje dodnes, na tvorbě inscenací se podílí skladatel Jiří Bulis. Hanácké divadlo se stává vedle Husy na provázku dalším experimentálním souborem pod hlavičkou Státního divadla Brno.

Na začátku roku 2023 se kanadský filmový režisér Larry Weinstein rozhodl natočit dokument o Beethovenově Deváté symfonii. Postupně však převratné světové události vtáhnou filmaře do jeho vlastního filmu. Problém války na Ukrajině a izraelsko-palestinský konflikt se stanou hluboce osobní, protože režisérova sestra Judih je mezi unesenými rukojmími a v průběhu natáčení se dozví o její smrti. Beethovena Devátá je dokument o hudbě, osvícenství ale také o válce a naději. Sleduje devět jedinečných osobností, mezi nimiž jsou mj. Leonard Bernstein při pádu Berlínské zdi, ukrajinští hudebníci (Ukrajinský orchestr svobody) s dirigentkou Kire-Lynn Wilsonovou, neslyšící skladatelka, polská rocková hvězda, nejprodávanější autor, legendární karikaturista a samotný Larry Weinstein. Ten se snaží lépe porozumět odkazu Beethovenovy Deváté, skladatelovým vlastním bojům zaznamenaným v Heiligenstadské závěti, inspiraci, kterou může hudba poskytnout i tomu, jak lidstvo stále hledá naději i v nejtemnějších časech.

I dějinné události můžou být definovány textem písně. Pro sametovou revoluci na Slovensku naplnil tuto službu hit kapely Tublatanka „Pravda víťazí“, který pro kapelu už dva roky před listopadem 1989 napsal Martin Sarvaš. V úvodních předrevolučních letech fungování kapely nejen autor textů, ale i její manažer. Mimo již zmíněného hitu je tak podepsaný pod skladbami „Dnes“, „Láska drž ma nad hladinou“ nebo „Žeravé znamenie osudu“. V uvolněných 90. letech začal psát i pro další nové kapely a interprety, moderoval v rádiu nebo uváděl úspěšný televizní pořad. Na texty ale nezanevřel a umění prokázal v textech k muzikálům, mezi kterými nechyběl ani legendární Mamma Mia!

Jezero Van, ležící ve výšce 1750 m. nad mořem, má vlivem rychlého odpařování, způsobeného místním klimatem, tak vysoce alkalickou vodu, že se v něm prakticky nelze utopit. Na jednom z jeho ostrovů stojí kostel, který je skvostem arménské architektury, postavený v r. 915 n. l. Kromě jezera navštívíme stejnojmennou skálu s pevností, postavenou v roce 840 př. n. l. Staré město Van bylo zničeno a o vinu jeho zániku se dodnes přou Arméni, Turci i Rusové. Symbolem nového města Van je socha vanské kočky, což je velmi ceněná, hravá a lidem oddaná rasa, vyznačující se bílou barvou srsti a různě barevnýma očima: jedno oko má modré, druhé žluté. Podíváme se i do ateliéru na výrobu krásných koberců a pod širým nebem uvidíme při práci vazačku koberců.

Ukradený Raffael 1983. Dokument. Dokumentární investigativní série, na které participovalo i ARTE, týkající se poměrně nedávných případů krádeží uměleckých děl světového významu - Amsterdam - van Gogh 2002, Budapešť - Raphael 1983, Nice - Breughel 2007, Oslo - Munch 1994. Filmy mapují tyto případy loupeží neotřelým způsobem i z pohledu pachatelů

Norman přemítá, že splatí dluh Sandymu, bez závazků. Sandy ale nechce být nikomu nic dlužen, včetně berňáku, Normana nevyjímaje. A navzdory Sandyho úsilí se partnerský svazek s Lisou začíná povážlivě rozvolňovat...

Kanadský cyklus němých skečů viděli diváci poprvé v roce 2011. Prakticky okamžitě si získal oblibu po celém světě, vysílal se například v Itálii, Španělsku, ale také v Indii, Řecku či Brazílii. Každou epizodu tvoří krátké humorné scénky o délce patnácti až devadesáti vteřin, kde se opakují v zásadě čtyři hlavní tematické okruhy a kde uvidíme v různých rolích tři herce a tři herečky. Jsou jimi Réal Bossé, Martin Drainville, Antoine Vézina a Sylvie Moreauová, Julie Ménardová a Sharlene Royerová. Objeví se v různých sestavách jako manželé, kolegové, milenci, jako popletení policisté, hloupí mafiáni, svérázní chirurgové, nešikovní tatínkové malých dětí, trosečníci na ostrově, vojáci v zákopech. Na exteriérech se nešetřilo, můžeme tedy obdivovat krásy Severní i Jižní Ameriky, karibských ostrovů, ale i evropské scenérie Řecka či Švýcarska. Pilíře širokého autorského a realizačního týmu tvoří režisér Pierre Paquin a scenárista Denis Savard, řadu nápadů ovšem do pořadu přinášejí i sami herci.

Milovalo ji mnoho mužů, ne jen filmoví fanoušci. Její fotografie zdobily titulní stránky časopisů po celém světě a filmy, v nichž hrála, patřily k těm nejúspěšnějším. Přesto nebyla šťastná. Jako řada dalších sexsymbolů měla i Rita Hayworthová, rodným jménem Margarita Cancinová, svou třináctou komnatu. V raném mládí byla totiž sexuálně zneužívána. Orson Welles, který byl ve čtyřicátých letech krátce jejím manželem, ji dokonce označil za celoživotní trpitelku. Francouzský dokument nám připomene stinné stránky života hollywoodské ikony.

Magazín hudební tolerance z Moravy. J. Nekvasil v nové funkci - Monoopera Deník Anny Frankové - Madama Butterfly v Národním divadle Brno.

Dokument ČR (2013). Česká premiéra Walserova Všemocného pana Krotta v Městském divadle Brno. Mimořádná komorní scéna Divadlo U stolu. Jaký divadelní festival pro Brno?

Jak si stojí český design v porovnání s Evropou a zbytkem světa?

Dokument (2021). Setkání Zbigniewa Czendlika s novinářem a hudebníkem P. Vizinou.

Každodenní souhrn nejdůležitějšího a nejzajímavějšího dění v naší i světové kultuře

Opakování 26.2./ČTart. Každodenní souhrn nejdůležitějšího a nejzajímavějšího dění v naší i světové kultuře

Režisér Roman Vávra vytvořil hluboký, poutavý příběh Jiřího Bělohlávka (*24. 2. 1946 – †31. 5. 2017) v posledních letech jeho životní a umělecké pouti. Přiblížil dirigentovu moudrost, vyzrálost, mistrovství a schopnost empatie. V dokumentu pak dominuje režisérova tvůrčí upřímnost ve vykreslení člověka, který v České filharmonii zanechal hlubokou stopu. Dva roky sledoval filmový štáb dirigenta Jiřího Bělohlávka při práci s naším prvním orchestrem, ale i v intimním kontaktu s jeho nejbližšími přáteli, například malířem Jiřím Vovsem, kolegy Semjonem Byčkovem a Simonem Rattlem, bývalými studenty a dnes přáteli a světově uznávanými dirigenty Jakubem Hrůšou či Tomášem Hanusem. Především však s jeho nejbližším spolupracovníkem, který jej „vrátil“ do Čech a Rudolfina, ředitelem filharmonie Davidem Marečkem. Ten v roce 2011 podmínil vedení této instituce šéfdirigentstvím Jiřího Bělohlávka. Tímto zásadním krokem se filharmonie opět dostala do kondice srovnatelné snad jen s jejími nejvýznamnějšími etapami, kdy ve vedení působily takové osobnosti jako Václav Talich, Karel Ančerl, či Václav Neumann. Jiří Bělohlávek směřoval svůj život k hudbě již od raného dětství, kdy zpíval v Kühnově dětském sboru. Studia dirigování započal na pražské konzervatoři, kde také studoval hru na violoncello, a pokračoval v nich na Akademii múzických umění. U šéfdirigenta ČF Václava Neumanna působil Jiří Bělohlávek již v 70. letech a po listopadu 1989 po něm přebral i šéfdirigentskou taktovku. Už v roce 1992 však orchestr, po vyvolaném hlasování o důvěře, opouští. Nastává jeho největší umělecká a snad i životní krize. Dokáže z ní však vytěžit maximum, zakládá a vede Pražskou komorní filharmonii, následně odchází do zahraničí a osobnostně i profesně se etabluje na úroveň světově uznávaného umělce. Po velmi úspěšných letech přijímá nabídku Davida Marečka a vstupuje na tenký led rizika návratu k orchestru, který si jej sice nyní přeje, ale ani jedna strana přesně neví, co se stane... Jiří Bělohlávek ve filmu velmi otevřeně hovoří i o slavných předchůdcích v České filharmonii, o svých začátcích, vztahu k hudbě a dirigování, o své rodině. Svoji důvěru tvůrcům filmu manželé Bělohlávkovi vyjádřili i tím, že poskytli rodinný archiv filmových „osmiček“, které z velké části točil sám Jiří Bělohlávek. Ambicí filmového štábu bylo zachytit i uvolněnost a humor hlavního protagonisty, kterého si nezasvěcená kulturní obec spojuje kromě vrcholné profesionality i s jistou upjatostí, jelikož tak byl povětšinou mediálně prezentován. Jedním z nejpůsobivějších počinů Jiřího Bělohlávka během posledního roku práce s orchestrem bylo nazkoušení Dvořákovy Stabat Mater. Tímto oratoriem se s ním loučí i jeho nejbližší student a dirigent Jakub Hrůša společně s čerstvě „osiřelým“ ansámblem, před pohnutým a zaplněným Rudolfinem. Koncert se uskutečnil na dirigentovu počest, když v květnu 2017, po dlouhé nemoci, ale přesto nečekaně, zemřel.

Dcera slavné herečky Maureen O’Sullivanové neměla jednoduché dětství, v devíti letech totiž prodělala dětskou obrnu, jejíž následky se táhly poměrně dlouho. Přesto už ve svých čtrnácti letech debutovala ve filmu. Celosvětovou popularitu jí přinesl v roce 1968 snímek Romana Polanského Rosemary má děťátko. Jejími partnery byli umělci zvučných jmen: od Franka Sinatry přes Andrého Prévina až po „osudového“ Woodyho Allena, s nímž natočila zásadní filmy své kariéry jako Purpurové růže z Káhiry, Hana a její sestry či Zločiny a poklesky. Ač se v dnešní době jméno Mii a Woodyho objevuje většinou v souvislosti se skandálem kolem údajného zneužívání jejích dětí, zůstává Mia Farrowová v povědomí veřejnosti především jako humanitární aktivistka právě v oblasti dětských práv.

Americká kapela R.E.M. v roce 2007 zvolila neotřelý způsob přípravy alba „Accelerate“. Jeho přípravy probíhaly ve Vancouveru a Dublinu. A právě v irské metropoli se kapela rozhodla nový materiál prověřit před živým publikem. Mezi 30. červnem a 5. červencem odehrála v Olympia Theatre pět koncertů, které na plakátech kapela označovala jako „veřejné zkoušky“. Avizovaná forma vystoupení fanoušky ale neodradila a sál vždy zaplnili do posledního místa. Když album v roce 2008 nakonec vyšlo, zamířilo k nejvyšším příčkám hitparád.

Zuzana Michnová je česká hudební skladatelka, textařka a zpěvačka. Hlavní postava skupiny Marsyas. Od svých dvanácti let zpívala ve sboru, později vystupovala s tanečním orchestrem a rockovou skupinou. V roce 1971 společně s Jiřím Jeřábkem vytvořila folkové duo. Později se připojil zpěvák a hráč na foukací harmoniku Petr Kalandra a v roce 1973 nahradil Jeřábka kytarista a zpěvák Oskar Petr. To byl začátek historie skupiny Marsyas. V roce 2012 natáčela Jitka Němcová o Michnové dokumentární film Jsem slavná tak akorát. Kromě pěti alb Marsyas vydala sólové album Rány, kde hostují Michal Pavlíček a Klaudius Kryšpín.

Týdeník ArtZóna si všímá všeho podstatného, co se stalo na domácí i zahraniční kulturní scéně, a to ve všech jejích oblastech a žánrech. Nabízí nejen informace o důležitých počinech hudby, tance, divadla, filmu i literatury, výtvarného umění i designu, ale také klade otázky, hledá souvislosti a přináší kritické reflexe.

Seriál VB/Austr. (2025). Každý den je katastrofa v dárkovém balení. Pokračování komediálního dramatu, jehož tématem jsou mezilidské vztahy a tolerance k odlišnosti.

Seriál VB/Austr. (2025). Každý den je katastrofa v dárkovém balení. Pokračování komediálního dramatu, jehož tématem jsou mezilidské vztahy a tolerance k odlišnosti.

Jezero Van, ležící ve výšce 1750 m. nad mořem, má vlivem rychlého odpařování, způsobeného místním klimatem, tak vysoce alkalickou vodu, že se v něm prakticky nelze utopit. Na jednom z jeho ostrovů stojí kostel, který je skvostem arménské architektury, postavený v r. 915 n. l. Kromě jezera navštívíme stejnojmennou skálu s pevností, postavenou v roce 840 př. n. l. Staré město Van bylo zničeno a o vinu jeho zániku se dodnes přou Arméni, Turci i Rusové. Symbolem nového města Van je socha vanské kočky, což je velmi ceněná, hravá a lidem oddaná rasa, vyznačující se bílou barvou srsti a různě barevnýma očima: jedno oko má modré, druhé žluté. Podíváme se i do ateliéru na výrobu krásných koberců a pod širým nebem uvidíme při práci vazačku koberců.

Kariéra Franka Sinatry trvala více než pět desetiletí, ale jeho zlatá éra připadá na 50. a 60. léta. Byl na vrcholu své slávy v hudbě, filmu i televizi, což ho řadilo mezi nejoblíbenější umělce světa. Ve stejné době prožívala zlaté časy i Amerika. Kult volného času zažíval boom, který dal vzniknout elegantní a okouzlující estetice, od lesklých automobilů po luxusní kasina, která fascinovala celý svět. Dokument vypráví o těchto dvou souběžných úspěšných érách, jak legendárního zpěváka a herce, tak i země, kterou ztělesňoval.

Magazín hudební tolerance z Moravy. Mezinárodní baletní přehlídka Taneční most v ND Brno - Labyrint vášně: nová opera T. Hanzlíka a D. Hrbka - Straussův Netopýr v režii O. Havelky.

Zlín - město designu. Dokument (2007). Váš průvodce současným designem a životním stylem.

Dokument (2013). Ibsenova Nora pro dva herce v Redutě. Jaká společenská a politická témata zajímají divadlo Feste? Současné divadlo pro děti.

Dokument (2020). Setkání Zbigniewa Czendlika s prezidentem Unie státních zástupců J. Latou.

Každodenní souhrn nejdůležitějšího a nejzajímavějšího dění v naší i světové kultuře

Opakování 27.2./ČTart. Každodenní souhrn nejdůležitějšího a nejzajímavějšího dění v naší i světové kultuře

Martin Němec je český hudebník a hudební skladatel. V roce 1982 založil spolu s Janem Saharou Hedlem skupinu Precedens, ve které hrál na klávesy a stal se její vůdčí osobností. Od roku 2002 působí zároveň také ve skupině Lili Marlene. Složil také hudbu k řadě filmů, jako jsou například Perníková věž (2002) nebo T.M.A. (2009); k druhému jmenovanému rovněž napsal scénář. Mimo hudby se věnuje také malbě, kterou vystudoval. Je autorem povídkových sbírek Stodola a Vana s výhledem.

První ročník festivalu Rock in Rio se konal v roce 1985 a jednou z hlavních hvězd, vedle Yes, AC/DC, Roda Stewarta, Iron Maiden nebo Whitesnake, byli britští Queen. Ti v rámci festivalu odehráli dva koncerty, které byly televizemi přenášeny do více než šedesáti zemí světa. Kapela hrající v té nejlepší formě nabídla fanouškům ty největší hity své kariéry. Chybět tak nemohly skladby Bohemian Rhapsody, Radio Gaga, I Want To Break Free, We Are The Champions nebo We Will Rock You.

Když v roce 1995 vyšlo album Jagged Little Pill zpěvačky Alanis Morissette, stalo se překvapivým celosvětovým trhákem a druhým nejprodávanějším albem všech dob, které do té doby vydala ženská interpretka. Úspěch z kanadské zpěvačky udělal jednu z nejznámějších interpretek planety, zároveň se však stala terčem kritiků a odpůrců. Téměř deset let po vydání svého mezinárodního debutu Alanis Morissette na tomto koncertu z turné k šestému studiovému albu So-Called Chaos dokazuje, že není žádným zázrakem jednoho hitu, ale spíše všestranně nadanou a úspěšnou umělkyní.

Kanadský cyklus němých skečů viděli diváci poprvé v roce 2011. Prakticky okamžitě si získal oblibu po celém světě, vysílal se například v Itálii, Španělsku, ale také v Indii, Řecku či Brazílii. Každou epizodu tvoří krátké humorné scénky o délce patnácti až devadesáti vteřin, kde se opakují v zásadě čtyři hlavní tematické okruhy a kde uvidíme v různých rolích tři herce a tři herečky. Jsou jimi Réal Bossé, Martin Drainville, Antoine Vézina a Sylvie Moreauová, Julie Ménardová a Sharlene Royerová. Objeví se v různých sestavách jako manželé, kolegové, milenci, jako popletení policisté, hloupí mafiáni, svérázní chirurgové, nešikovní tatínkové malých dětí, trosečníci na ostrově, vojáci v zákopech. Na exteriérech se nešetřilo, můžeme tedy obdivovat krásy Severní i Jižní Ameriky, karibských ostrovů, ale i evropské scenérie Řecka či Švýcarska. Pilíře širokého autorského a realizačního týmu tvoří režisér Pierre Paquin a scenárista Denis Savard, řadu nápadů ovšem do pořadu přinášejí i sami herci.

Herec charismatického pohledu a nádherného hlasu se narodil v roce 1946, ale herectví začal studovat až v dospělosti a na svou první filmovou roli si počkal do čtyřicítky. Pak už to ale stálo za to. V roce 1988 zazářil jako ukázkový padouch v první Smrtonosné pasti, kde ďábelsky škodil hlavnímu protagonistovi v podáni Bruce Willise. V Robinu Hoodovi zase oproti až příliš kladnému hlavnímu hrdinovi, jehož ztvárnil Kevin Costner, zaujal až parodickou polohou zlodušského šerifa z Nottinghamu. Neobvyklou křehkost a citlivost projevil v Rozumu a citu, filmu, k němuž napsala scénář jeho oblíbená kolegyně a kamarádka Emma Thompsonová. A pak už přišel první Harry Potter a slovutný Severus Snape. S ním strávil Rickman celé desetiletí a dosáhl skutečně globálního věhlasu. Jeho posledním snímkem se v roce 2016 stala Alenka v říši divů. Alan Rickman zemřel na rakovinu slinivky měsíc před svými sedmdesátinami.

Ukradený Raffael 1983. Dokument. Dokumentární investigativní série, na které participovalo i ARTE, týkající se poměrně nedávných případů krádeží uměleckých děl světového významu - Amsterdam - van Gogh 2002, Budapešť - Raphael 1983, Nice - Breughel 2007, Oslo - Munch 1994. Filmy mapují tyto případy loupeží neotřelým způsobem i z pohledu pachatelů

Katedrála Panny Marie v Cáchách, opředená pověstmi a legendami, byla uznána památkou světového kulturního dědictví i z toho důvodu, že symbolizuje sjednocení západního světa a jeho duchovní a politickou obnovu za vlády Karla Velikého. Stavba je zároveň považována za ukázkový příklad sakrální architektury. Cášský Oktogon je Itálií severu. Katedrála však nejen napodobuje italské kostely svou architekturou, Karel nechal z Itálie přivézt dokonce i některé vybavení: dvaatřicet antických sloupů z Ravenny a Říma.

Dokument Kan. Dokument Larryho Weinsteina o geniálním díle věku osvícenství, které k nám naléhavě promlouvá i v současné době

Magazín hudební tolerance z Moravy: jubileum Jazz Q - balet Carmen moderně - klavírista K. Gerstein.

Český porcelán. Dokument (2006). O designu, architektuře a životním stylu.

Dokument (2013). Ve Zlíně jsme zkoumali trend inscenovat nedramatické texty. Osobitá interpretace Ibsenovy Nory v Uherském Hradišti. Profil alternativního Divadla Líšeň.

Jak obstojí český design v porovnání s Evropou a zbytkem světa? A jaké impulsy mu dodávají mladí čeští tvůrci?

Dokument (2021). Setkání Zbigniewa Czendlika s triatlonistou a filantropem T. Slavatou.

Každodenní souhrn nejdůležitějšího a nejzajímavějšího dění v naší i světové kultuře

Opakování 28.2./ČTart. Každodenní souhrn nejdůležitějšího a nejzajímavějšího dění v naší i světové kultuře

Cesta od partitury ke koncertnímu provedení může být velmi přímočará a jednoduchá. Ale také nemusí. Dirigent i orchestr mají prostě velké možnosti. Co se opravdu děje při zkoušce orchestru? Co dirigent může a co nemůže? A jak lze přivést orchestr k tomu, aby hrál, co dirigentovi na očích uvidí? Je partitura dogma, anebo má orchestr s dirigentem nějakou svobodu? Tato a další témata, doplněna skvěle interpretovanou hudbou, to vše je náplní netradiční zkoušky orchestru České filharmonie. „Edukativní koncert pro malé a velké posluchače“ – tak nazvala Česká filharmonie program, ve kterém s šéfdirigentem Jiřím Bělohlávkem (*24. 2. 1946 – †31. 5. 2017) a se zvídavým, pohotovým a vtipným Markem Ebenem přibližuje taje a krásy klasické hudby, přičemž předvádí to, co se obvykle na koncertě nevidí a neslyší. Eben svými dotazy proniká do tajemství hudební kuchyně dirigenta i hráčů jednotlivých nástrojových skupin. Odpovědi na ně mohou zajímat nejen diváky, ale i návštěvníky koncertů, neboť se s nimi běžně nesetkávají. Zazní úryvky ze Sukovy Pohádky a Romance a Mazurek A. Dvořáka, sólistou na housle byl koncertní mistr ČF J. Špaček ml.

Jiří Bělohlávek (*24. 2. 1946 – †31. 5. 2017) se prosadil jako dirigent mezinárodního formátu působící v řadě evropských metropolí. Své renomé získal v čele vlastního hudebního tělesa – Pražského komorního orchestru, který jako šéfdirigent řídil v letech 1994–2005. Následovala šestiletá prestižní spolupráce s BBC Symphony Orchestra a pak se již Jiří Bělohlávek postavil do čela České filharmonie, kde setrval do svých posledních dní. Měl příležitosti spolupracovat s Berlínskou filharmonií a Newyorskou filharmonií, zadirigoval si v Covent Garden, Metropolitní opeře nebo v pařížské opeře Bastille. Zároveň působil jako prezident mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro a jako pedagog pražské AMU, kde roku 2016 získal čestný doktorát. Dokumentární medailon Jana Špáty zachycuje Bělohlávkovo pracovní nasazení a souhru s Pražským komorním orchestrem i další přesahy jeho hudebního života do rodinného prostředí a pedagogické činnosti.

Slovanské tance patří k nejpopulárnějším dílům Antonína Dvořáka a české romantické hudby vůbec. Vznikly tak, že berlínský nakladatel Simrock žádal po skladateli české tance pro čtyřruční klavír, které měly být protějškem tehdy již proslulých Brahmsových Uherských tanců. Objednávka našla u Dvořáka živou odezvu, takže se vzápětí pustil do práce. Odchován českou lidovou taneční hudbou, cítil se Dvořák při kompozici Slovanských tanců doslova ve svém živlu. Lze-li soudit podle dochovaného náčrtu první řady, byl celý prvotní náčrt díla prací snad jen několika hodin, celá kompozice pak zabrala tři týdny. Během této práce však již zřejmě naplno pracoval skladatelův mimořádný smysl pro orchestrální zvuk, takže souběžně s klavírní podobou tanců začala vznikat i jejich orchestrální verze. Ta se považuje za přelomové dílo, díky kterému na sebe Dvořák upozornil i v zahraničí a zahájil tím svou světovou kariéru.

Jak sirotek z Ohia k bohatství a slávě přišel: i tak by se s ironií dal shrnout život slavného filmového herce, jehož si celý svět pamatuje jako neodolatelného Rhetta Butlera ze snímku Jih proti Severu. Byl ale Clark Gable také šťastný? I na to se ptají britští filmoví historici v dnešní epizodě dokumentárního cyklu. A přitom Clarke na počátku své kariéry měl co dělat, aby v branži prorazil. Producenti v něm spatřovali jistý potenciál (i když zlí jazykové tvrdí, že Zanuck ho označil dokonce za opici), ale až poté, co mu jeho mecenáška a zároveň první manželka zaplatila pár lékařských zákroků (jednalo se zejména o spravení chrupu a přišití odstávajících uší) se mu začalo opravdu dařit. Ze štěstí v lásce se příliš nedovedl radovat, jeho jediná velká a osudová láska Carole Lombardová tragicky zahynula při letecké havárii. Sám se nechal slyšet, že opravdu šťastný byl jen jednou v životě: to když skončilo natáčení jeho posledního snímku Mustangové, kde si zahrál s velmi krásnou a velmi problémovou Marilyn Monroe.

Amatérský přírodovědec a filmař Timothy Treadwell trávil letní měsíce rok co rok na Aljašce, kde žil v divoké přírodě zcela neozbrojen a v těsné blízkosti medvědů grizzly. Posledních 5 let svého života pak výpravy za medvědy také s posedlostí sobě vlastní natáčel. Jeho počínání však kvalifikovaní výzkumníci označovali za pochybné, lehkomyslné i mimořádně nebezpečné a skončilo Treadwellovou smrtí po útoku medvěda grizzly na podzim roku 2003. Tragický příběh zapáleného ochránce přírody zaujal svérázného německého režiséra Wernera Herzoga, který se ponořil do více než 100 hodin záznamu z Treadwellových expedic a dochované materiály doplnil svědectvím jeho přátel, rodiny, ekologů i místních lidí. Zároveň svůj dokument opatřil vlastním komentářem a empatickým zamyšlením nad životem a koncem rozporuplného člověka – a stal se tak vedle režiséra další postavou v Treadwellově filmovém portrétu. Herzog v Grizzly Manovi vystupuje jako detektiv, který následuje Treadwellovy stopy, i jako dokumentární kolega, jenž pomáhá zveřejnit záběry z životního díla zesnulého autora.

Čtvrt milionu nadšených fanoušků sledovalo 12. ledna 1985 v Brazílii strhující show anglické rockové legendy

Americká kapela R.E.M. v roce 2007 zvolila neotřelý způsob přípravy alba „Accelerate“. Jeho přípravy probíhaly ve Vancouveru a Dublinu. A právě v irské metropoli se kapela rozhodla nový materiál prověřit před živým publikem. Mezi 30. červnem a 5. červencem odehrála v Olympia Theatre pět koncertů, které na plakátech kapela označovala jako „veřejné zkoušky“. Avizovaná forma vystoupení fanoušky ale neodradila a sál vždy zaplnili do posledního místa. Když album v roce 2008 nakonec vyšlo, zamířilo k nejvyšším příčkám hitparád.

Dokument (2006). Wallingerovo kvarteto a kantoři malotřídky v dokumentu „Cesty“ po deseti letech.

Magazín hudební tolerance z Moravy. Estonská dirigentka A. Tali - Jubileum V. Kaprálové - Portrét G. Tardonové.

Mobitex 2006. Dokument (2006). Svět designu, architektury a životního stylu.

Dokument (2013). Liška Bystrouška v podání režijního dua SKUTR. Jaká je budoucnost Národního divadla Brno? Rozhovor s Ivanou Hloužkovou.

Jak obstojí český design v porovnání s Evropou a zbytkem světa? A jaké impulsy mu dodávají čeští tvůrci?

Dokument (2021). Setkání Zbigniewa Czendlika s katolickým knězem, zakladatelem a zároveň ředitelem Radia Proglas M. Holíkem.

Každodenní souhrn nejdůležitějšího a nejzajímavějšího dění v naší i světové kultuře

Opakování 1.3./ČTart. Každodenní souhrn nejdůležitějšího a nejzajímavějšího dění v naší i světové kultuře

Dokumentární miniseriál představuje profesionální městská a regionální divadla, která nejen udržují českou divadelní tradici, ale zároveň ji neustále obohacují a rozvíjejí. Formou dynamických vstupů herci a herečky konkrétních scén představují své divadlo spolu s aktuálním repertoárem, vizemi i plány do budoucna a ukazují, jak se divadlo tvoří a přizpůsobuje současným trendům. Tentokrát představí Simona Peková a Jan Doležel brněnské HaDivadlo. Režie Aleš Kisil.

Daniel Hevier je umělec mnoha tváří – rád maluje obrazy, děti milují jeho básničky a pohádky. Zřejmě největší zásah mají ale jeho hudební texty. Kdo by neznal slova skladeb „Reklama na ticho“, „Držím ti miesto“ nebo „Líška“. Nejvýraznější je jeho spolupráce s kapelou Team a Pavolem Haberou, ale i texty pro IMT Smile, Janu Kirschnerovou nebo Sisu Sklovskou si našly své fanoušky mezi posluchači. Daniel Hevier je podle mnohých přirozený poetický talent s vynalézavými obrazy, citem pro rytmus, jazyk a pozadí současné doby.

Půvabná hříčka je mistrným dialogem mezi mužem a ženou. Manželský pár, v němž je on – starší a mocný – ona – mladá a půvabná. Vzájemné škádlení, rozmíšky i hašteření naplnilo jedno královské ráno v ložnici. Mocný anglický král Jindřich VIII., který dal, jak víme z historie, usmrtit nejednu svou manželku, a poslední z nich – Kateřina Paarová, provokující s veškerou drzostí svého mládí. Hlavní spor nastane o barvu koně Alexandra Velikého. Byl bílý nebo černý? Zvítězí on, ona nebo láska, která se za všemi těmi slovíčky přece jen skrývá? Originální hra s historií je divácky přitažlivá především díky hereckému umění obou představitelů – Jany Brejchové a Jana Wericha.

Klasickou Čechovovu komediální miniaturu "Slzy, které svět nevidí" natočil v roce 1962 pro pražské televizní studio režisér Martin Frič s Janem Werichem, Jiřinou Šejbalovou, Vlastimilem Brodským a Jiřím Sovákem a patří k opravdovým skvostům české televizní tvorby. Tři kamarádi z mokré čtvrti se vracejí z hospůdky řádně nachmeleni a rozhodnou se pokračovat ve flámování u jednoho z nich doma, protože on má hodnou ženušku, která to pochopí a pěkně je uhostí. Realita je však poněkud jiná...

Úžasný příběh rockových dějin se odehrál v létě 1970 ve vlaku projíždějícím Kanadou. Pořadatelé připravili společné koncerty největších rockových hvězd v Torontu, Winnipegu a Calgary, a pro jejich přepravu mezi městy zvolili netradiční přepravu. Speciální vlak, ve kterém nechyběl alkohol a čas na jamování všech hudebníků. Mezi nimi byli například Janis Joplin, Buddy Guy, The Band, The Grateful Dead nebo Ten Years After. Záběry z koncertů, které provázeli společenské nepokoje, i ze samotného vlaku přinášejí zajímavý pohled do zákulisí šoubyznysu té doby. Vinou finančních problému pořadatelů se natočený materiál odložil a k jeho zpracování a uvedení došlo až po více než třiceti letech od samotné události. Zajímavostí je i fakt, že dokument obsahuje jedny z posledních filmových záběrů Janis Joplin, která zemřela v říjnu 1970.

Dcera slavné herečky Maureen O’Sullivanové neměla jednoduché dětství, v devíti letech totiž prodělala dětskou obrnu, jejíž následky se táhly poměrně dlouho. Přesto už ve svých čtrnácti letech debutovala ve filmu. Celosvětovou popularitu jí přinesl v roce 1968 snímek Romana Polanského Rosemary má děťátko. Jejími partnery byli umělci zvučných jmen: od Franka Sinatry přes Andrého Prévina až po „osudového“ Woodyho Allena, s nímž natočila zásadní filmy své kariéry jako Purpurové růže z Káhiry, Hana a její sestry či Zločiny a poklesky. Ač se v dnešní době jméno Mii a Woodyho objevuje většinou v souvislosti se skandálem kolem údajného zneužívání jejích dětí, zůstává Mia Farrowová v povědomí veřejnosti především jako humanitární aktivistka právě v oblasti dětských práv.

Zatímco na Normana číhá zdánlivě vypočitatelná vdova, Sandy si zase musí počíhat na churavějícího a nevypočitatelného Normana, kterého začínají stíhat i další ženy. Ty jsou však už dávno pod drnem...

Dokument Fr. Alexandr Solženicyn byl jedním z prvních, kdo provedl inventuru sovětských pracovních táborů. I když byl spisovatelem, vzal na sebe poslání historika, jeho Souostroví Gulag je kombinací románu a historické eseje

Dokumentární cyklus ČR. Vzlety s poraněným křídlem. Cyklus mapuje padesát let neobyčejné existence souboru, který patří k legendám českého divadla.