TV PROGRAM ČT art

Stanley Kubrick. Dokumentární cyklus VB. Portrét geniálního režiséra filmů 2001: Vesmírná odysea, Spartakus, Lolita a dalších

Kanadský cyklus němých skečů viděli diváci poprvé v roce 2011. Prakticky okamžitě si získal oblibu po celém světě, vysílal se například v Itálii, Španělsku, ale také v Indii, Řecku či Brazílii. Každou epizodu tvoří krátké humorné scénky o délce patnácti až devadesáti vteřin, kde se opakují v zásadě čtyři hlavní tematické okruhy a kde uvidíme v různých rolích tři herce a tři herečky. Jsou jimi Réal Bossé, Martin Drainville, Antoine Vézina a Sylvie Moreauová, Julie Ménardová a Sharlene Royerová. Objeví se v různých sestavách jako manželé, kolegové, milenci, jako popletení policisté, hloupí mafiáni, svérázní chirurgové, nešikovní tatínkové malých dětí, trosečníci na ostrově, vojáci v zákopech. Na exteriérech se nešetřilo, můžeme tedy obdivovat krásy Severní i Jižní Ameriky, karibských ostrovů, ale i evropské scenérie Řecka či Švýcarska. Pilíře širokého autorského a realizačního týmu tvoří režisér Pierre Paquin a scenárista Denis Savard, řadu nápadů ovšem do pořadu přinášejí i sami herci.

Podobně jako mají filmoví a televizní diváci spojené jméno Tonyho Curtise se jménem Jacka Lemmona, bývá Lemmon často zmiňován i ve spojitosti s Waltrem Matthauem. Spolu totiž natočili celkem deset filmů. V některých z nich pak vytvořili silnou komickou dvojici: patří mezi ně oba díly snímku Podivný pár, dále tituly jako Dej si pohov, kámoši!, Na titulní straně či Tanec na vlnách. Matthaua si příznivci rodinných komedií jistě budou pamatovat z další velmi úspěšné filmové dvojice, kterou ztvárnil s malým Masonem Gamblem ve snímku Dennis – postrach okolí.

Mohamedou Ould Slahi Houbeini. Portrét mauritánského autora, který románově zpracoval své zážitky ze čtrnáctiletého věznění v Guantánamu.

Sunflower Caravan a Appendix: odborníci žasnou, chválí a doporučují. Budou obě kapely stejně příjemným objevem i pro vás? Hudebně diskusní pořad o české a slovenské populární hudbě uvádějí P. Fiala a M. Kaščák

V dalším vydání pravidelného hudebního pořadu kombinujícího záznam koncertu s dokumentárním pohledem do zákulisí muzikantů a prostředí, v němž se jejich vystoupení koná, vás pozveme na jedno z nejvýpravnějších vystoupení kladenské skupiny Zrní za dobu jejich existence, které se uskutečnilo v MeetFactory. Významný pražský multifunkční prostor, který založili a spoluvlastní David Koller a David Černý, nám také druhý jmenovaný známý výtvarník osobně představí. Zrní zde odehráli koncert k novému albu Následuj kojota. A Johana Matoušková s Pavlem Kučerou nahlédli i do muzikantského zákulisí kladenské kapely, aby zjistili, proč jsou Zrní mnohými považováni za "české Radiohead".

Zuska Kepplová. Portrét novinářky a několikanásobné finalistky ceny Anasoft litera, která debutovala generační výpovědí Buchty švabachom.

Dokument (2012). Povídání se zajímavými osobnostmi, tentokrát s advokátem a písničkářem Ivem Jahelkou. Uvádí Š. Bednářová.

Každodenní souhrn nejdůležitějšího a nejzajímavějšího dění v naší i světové kultuře

Opakování 23.8./ČTart. Každodenní souhrn nejdůležitějšího a nejzajímavějšího dění v naší i světové kultuře

Společně s Miroslavem Horníčkem se ohlédneme za některými epizodami Hovorů H a při inteligentním a milém povídání s jeho hosty se mimo jiné dozvíme řadu humorných příběhů a zajímavostí ze zákulisí. Mezi hosty pořadu nechybějí ani Milan Lasica a Július Satinský.

V roce 1613 je Shakespeare (Kenneth Branagh) proslaveným autorem a úspěšným majitelem divadelní společnosti. Když jeho divadlo Globe během představení do základů vyhoří, rozhodne se vrátit do rodného města Stratfordu, kde ho očekává dlouho zanedbávaná rodina. Pronásledován myšlenkami na smrt svého jediného syna Hamneta se snaží napravit pošramocené vztahy s manželkou Anne (Judi Denchová) i dcerami. Shakespearovský fanatik Kenneth Branagh se v životopisném snímku nepřekvapivě zhostil role samotného dramatika, přičemž si dal záležet, aby se pomocí maskérského umění co nejvíce přiblížil jeho podobě, jak ji známe z ikonických portrétů. V interiérových scénách vsadil Branagh na pouhé přirozené světlo nebo na světlo svíček, aby posílil dobovou atmosféru. Divák tak snadno získá dojem, že sleduje komorní divadelní hru o muži, který tak brilantně vkládal slova do úst jiným, společnou řeč se svými nejbližšími však nacházel jen těžko.

Nejslavnější skladby legendárního textaře, skladatele, písničkáře, nesmiřitelného odpůrce komunismu a nemilosrdného analytika společnosti. Uvádíme jako připomínku srpnových událostí roku 1968

29. března 1939 se v Benátkách narodil německé matce a italskému otci Mario Girotti. O tom, že jeho život bude plný dramat a dobrodružství svědčí už to, že první léta svého života prožil chlapec v Drážďanech, kde také v roce 1945 přežil velký a ničivý spojenecký nálet. Když rodina po válce přesídlila zpět do Itálie, všiml si šikovného klučiny slavný filmový režisér Dino Risi. Jeho snímkem Prázdniny s gangsterem z roku 1954 (který se ovšem začal natáčet už roku 1951, kdy bylo mladíkovi teprve dvanáct let) odstartovala velkolepá Mariova kariéra. Trvalo ovšem ještě dalších třináct let, než se z Maria Girottiho stal Terence Hill. Milovníci mayovek si jeho tvář mohou pamatovat z Vinnetoua, ale zkrátka nepřijdou ani příznivci „seriózního" filmového umění: v roce 1963 si zahrál v legendárním Gepardovi režiséra Luchina Viscontiho. Světového věhlasu však dosáhl v akčních komediích ve dvojici s dalším Italem, který převzal americky znějící pseudonym – s Carlem Pedersolim alias Budem Spencerem. Jejich výkony ve snímcích jako Jestli se rozzlobíme, budeme zlí baví stále nové a nové generace diváků už přes půl století. Terence Hill se věnuje i režii a producentské činnosti. Nepřestal hrát ani po překročení osmdesátky, o čemž svědčí seriál Don Matteo.

Největší hity britské art rockové legendy zahráli Jon Anderson, Trevor Rabin a Rick Wakeman v březnu 2017 nadšeným fanouškům v Manchesteru

Vilém Veverka versus Suita pro hoboj a klavír Pavla Haase. Dokument (2016). Tvůrčí zápas hobojisty Viléma Veverky se Suitou pro hoboj a klavír Pavla Haase sleduje režisérka Linda Kallistová Jablonská. Druhá řada cyklu o šesti špičkových interpretech v autorských dokumentech šesti režisérských osobností. Dále účinkují: M. Kasík, J. Tauerová, a další

Skladatelka a pianistka Beata Hlavenková představila českému publiku své album Scintilla.

Koncert (2005). Klasická hudba od baroka po Beatles v interpretaci špičkových mladých umělců. Záznam koncertu v netradičním prostředí tenisové haly komentují Václav Hudeček a Petr Vichnar. Účinkují: A. Starý, M. Bačová, N. Grigoriadis, Jazzcombo, D. Skála, J. Slavík a Archi Iuventi. Připravili: H. Dohnalová, M. Novosad, P. Kožušník a R. Motyčka

Dokument Fr. (2013). Nositel francouzského ocenění rytíř Řádu akademických palem Henri Noubel a jeho láska k flašinetu i svobodě z dokumentárního cyklu Babylon

Každodenní souhrn nejdůležitějšího a nejzajímavějšího dění v naší i světové kultuře

Opakování 24.8./ČTart. Každodenní souhrn nejdůležitějšího a nejzajímavějšího dění v naší i světové kultuře

Na neurčeném válečném poli v nespecifikované době a místě se objevuje voják, jenž se ve vtipném extempore představí jako jeden z posledních, kteří přežili bitvu. Hledá svého válečného kamaráda Pydlu, který mu ukradl boty. Objeví se vilná královna s komorníkem, pátrá po svém manželovi, kterého neviděla deset let. Setká se s vojákem, svádí ho, jmenuje ho generálem. Z válečných bojů vyšel bez zranění i královský syn a jeho učitelka. A hraje se o přežití... Více než dějová linka jsou ale v této komedii důležitá improvizovaná extempore, pohybové gagy i časově zacílené vtipné glosy hlavního představitele. Živelný projev protagonisty je divácky vděčný a vytváří atraktivitu tohoto ve své době velmi navštěvovaného představení, které se hraje dodnes. Hra měla svou premiéru 4. 6. 1981 v divadle Semafor, kde tehdy působila skupina J. Dvořáka, televizní záznam byl pořízen před více než čtyřiceti lety.

V roce 1990 po pádu komunistického režimu, kdy se do Prahy vrátili minorité, byla snaha v jejich řadách jedinečnost prostoru a tradici baziliky sv. Jakuba zachovat a rozvíjet. Tehdejší provinciál minoritů P. Oldřich Prachař založil společenství „Svatojakubské Audite Organum“. Jako varhanice baziliky se od počátku věnovala dramaturgii a organizaci koncertů Irena Chřibková. Založila srpnový Mezinárodní varhanní festival, jehož třicátý ročník se konal v roce 2025, pořádá velikonoční koncerty, vánoční koncerty a Svatojakubský podzim. „Svatojakubské Audite Organum“ je společenstvím nadšených spolupracovníků při konání koncertů varhanní hudby. Jsou mezi nimi i znamenití zahraniční varhaníci, mj. Baptiste-Florian Marle-Ouvrard, Stephen Tharp, David Cussan, Karol Mosakowski, Jan Rotrekl a Laura Schlappa. S festivalem je úzce spjat i soudobý skladatel Jiří Teml. Festivalová činnost zahrnuje i Klub přátel Audite Organum. Na podporu největších českých varhan v bazilice sv. Jakuba, které jsou nedozírnou kulturní památkou, byl zřízen Nadační fond Sancti Jacobi Organum.

Malovat chtěla odjakživa. V necelých sedmnácti letech namalovala Artemisia Gentileschiová mistrovské dílo: „Zuzana a starci“, občas zmiňovaný jako „Zuzana v lázni.“ Je to její první signovaný obraz, který se dochoval. Dnes je patrně nejznámější ženskou představitelkou barokního umění. Naučila se malovat především od svého otce. Ten se měl později chlubit, že z ní udělal mistryni za pouhé tři roky. Agostino Tassi, kterého Artemisia obvinila ze sexuálního útoku, byl úspěšný malíř krajin a městských architektur, který se považoval za oslnivého milovníka. Jakmile se však cítil odmítnutý, neubránil se prý prudkým výbuchům agrese. Před soudem i Tassi vypověděl, že ji vyučoval. Artemisiin život se odehrával na úzce vymezeném prostoru. Ačkoli otec vedl nevázaný život, ctnost dcery žárlivě střežil. Soudní akta poskytují vhled do římské umělecké scény, která se neobešla bez tvrdého konkurenčního boje a spleti konexí. Palazzo della Sapienza v Římě ukrývá ve svazku číslo 104 nazvaném „Soudní procesy sedmnáctého století“ dokumenty k případu Artemisiina znásilnění.

Fiktivní příběh režisérky Alice Winocourové odkazuje na teroristické atentáty v Paříži v roce 2015 (Charlie Hebdo, Stade de France, útok na kavárny a klub Bataclan). Režisérka a autorka scénáře s bolestí a pokorou svého filmového vyjádření nahlíží na Paříž jako na město zasažené traumatem. V něm se snaží hlavní hrdinka Mia poskládat ze střípků svou vzpomínku na to, jak jen náhodou přežila zběsilé vraždění v jedné brasserii. Zkoumá svou paměť, stejně jako město a svůj dosavadní život. Něco je jinak, je cizincem ve svém městě, je náhle cizincem ve svém životě... a hledá cestu. Bratr Alice Wincourové byl 13. listopadu v klubu Bataclan. Podařilo se mu ukrýt, a dokonce byl část noci s ní ve spojení. Film odráží vzpomínky na osudnou noc, a především na následující dny po útoku. Na to, jak lidská paměť dekonstruuje a poté často rekonstruuje události. Režisérka to nazývá experimentem na sobě samé. Sama vstupovala na fóra obětí, které sdružovaly stovky lidí, které se navzájem hledali, lidé hledali ztracené věci během atentátu. Snažili se najít toho, kdo s nimi byl na stejném místě, na koho se třeba jen podívali nebo s ním prohodili slovo, prostřednictvím toho hledali sami sebe, svůj život. Alice Winocourová poznala, že to hledání musí být s někým, minimálně ve dvou, nebo nejlépe s kolektivem. Proto chtěla natočit film s řadou postav z různých prostředí. Otvírá téma traumatu a zásadních pozitivních věcí, které se vyskytují kolem traumatické události: nejdůležitější z toho jsou samozřejmě lidské vztahy, ať už je to přátelství, láska či rodina. Dotýká se také fenoménu flasbacku a poruše paměti. Jedná se o jiný druh flasbacku než ten, který znáte z kina a který vlastně v mnoha podobách uvidíte ve filmu. Je to znovuprožívání traumatické zkušenosti, která náhle a nedobrovolně vyvolává mentální obrazy, které napadají vědomí. To je případ ženy, která napadne hlavní hrdinku Miu. To, co režisérku nejvíce zasáhlo při setkávání s oběťmi, bylo to, jak se všichni snažili znovu vybudovat své já, znovu nalézt štěstí, svůj život. Jednou z hlavních postav je i Paříž. Zraněná, změněná především pohledem přeživších a pozůstalých. Město, ve kterém žijeme, vnímáme naším pohledem, cítíme ho stavem naší duše. Ke svému osobnímu filmu režisérka říká: „Držení za ruce vycházelo z mé zkušenosti. Když se můj bratr skrýval v Bataclanu, požádal mě, abych mu přestala volat, aby nebyl odhalen. Tak jsme s kamarádkou vypnuly televizi a rádio, zapálily svíčku a držely se za ruce. Můj spolupracovník, který žije poblíž Bataclanu, který slyšel výstřely a výkřiky, si lehl se svou přítelkyní a také se drželi za ruce. Na fórech přeživších mnohá svědectví evokují třes rukou. Psychiatři mi vysvětlil, že držením za ruce se uvolňuje oxytocin, hormon dobré nálady, který je podobný kontaktu mezi dítětem a matčiným prsem. Držení za ruce je posilou a útěchou. Je to jakýsi společný reflex v nejextrémnějších situacích nouze...“

Podobně jako mají filmoví a televizní diváci spojené jméno Tonyho Curtise se jménem Jacka Lemmona, bývá Lemmon často zmiňován i ve spojitosti s Waltrem Matthauem. Spolu totiž natočili celkem deset filmů. V některých z nich pak vytvořili silnou komickou dvojici: patří mezi ně oba díly snímku Podivný pár, dále tituly jako Dej si pohov, kámoši!, Na titulní straně či Tanec na vlnách. Matthaua si příznivci rodinných komedií jistě budou pamatovat z další velmi úspěšné filmové dvojice, kterou ztvárnil s malým Masonem Gamblem ve snímku Dennis – postrach okolí.

Natáčení jeho filmů bylo většinou opředeno tajemstvím či temnými legendami, v nejlepším případě svědectvím jeho spolupracovníků o režisérově neústupnosti, svéhlavosti a touze po dokonalém výsledku. Než byl spokojen se záběrem, dokázal ho opakovat třeba stokrát, a to i ve složitých podmínkách, ať už šlo o ateliér či exteriér. Přesto, nebo právě proto, se najde málokterý filmový fanoušek, který by neviděl tituly jako Spartakus, Lolita, Mechanický pomeranč, 2001: Vesmírná odysea, Barry Lyndon, Osvícení či Eyes Wide Shut.

Dříve architekt velkých developerských projektů, dnes bojuje s úřady za svobodu architektury: M. Rajniš je opět v akci.

Dokument (2006). Svět designu, architektury a životního stylu.

Dokument (2012). Co se dělo na jevištích a v zákulisí divadel jižní Moravy: rodinná pohádka o Popelce v Národním divadle Brno - F. Villon v Divadle u stolu - česká premiéra hry. R. Falka Porucha v HaDivadle - Zkrocení zlé ženy v podání Městského divadla Brno

Portrét Pavla Korobčuka, básníka, prozaika a novináře.

Host: V. Turner - Týden: výstava B. Kleinhamplové ve Vitríně Deniska - splitting recenze kompilační publikace Hrdinky. Fenomén: rekonstrukce architektonických památek. Uvádí S. Michailidis

Každodenní souhrn nejdůležitějšího a nejzajímavějšího dění v naší i světové kultuře

Opakování 25.8./ČTart. Každodenní souhrn nejdůležitějšího a nejzajímavějšího dění v naší i světové kultuře

Alois Nebel, obyčejný nádražák v zapadlém místě jesenických hor, je mlčenlivý muž, jehož pronásledují vzpomínky z dětství, z doby, kdy poválečné Sudety opouštěli Němci. Jako dítě byl svědkem něčeho, co se mu neustále v mysli vrací. Násilí jednoho starousedlíka, jehož předmětem byla mladá německá žena Dorothe. Jsme ale v období krátce po sametové revoluci, místní ještě kšeftují s ruskými důstojníky ze sovětské posádky a krajem se potuluje "Němý", mladík, který se hodlá pomstít. Atmosféra bohem zapomenutého kraje s jeho věčně deštivou a mlhou zahalenou tváří houstne... Adaptace stejnojmenného komiksu vznikla kombinací hraného a kresleného filmu – metodou tzv. rotoskopie. Film debutujícího režiséra Tomáše Luňáka získal v rámci Českého lva 2011 cenu za nejlepší hudbu, zvuk a výtvarné řešení, v roce 2012 byl oceněn Evropskou filmovou cenou jako nejlepší animovaný film roku a má na svém kontě řadu dalších nominací a ocenění.

Dokument (2016). Opakování 29.8./ČTart. Cesta do Benátek a zase zpátky aneb Obrázky ze života umělce ve středním věku. Netradiční dokumentární portrét významného výtvarníka a intermediálního tvůrce, spoluzakladatele skupiny Tvrdohlaví, jenž brzy oslaví 70. narozeniny.

Slavnému americkému herci bylo v roce 2024 pětaosmdesát, ale vrcholnou slávu si užívá až posledních pár desetiletí. Má za sebou role v raných Scorseseho filmech, ale herecky se prosadil až na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let v evropském filmu, a to rovnou u mistrů jako Bertrand Tavernier a Ettore Scola. V Evropě se mu také dostalo největšího uznání, je například nositelem Stříbrného medvěda z Berlína, v Karlových Varech pak v roce 2004 získal Křišťálový glóbus za mimořádný přínos světové kinematografii. Harvey Keitel je fenomén. Rodák z Brooklynu, nemluvný drsňák, ale také ten, který dokázal poslat do patřičných míst slavné režiséry jako Coppola nebo Kubrick. Mezi ty, kteří měli tu čest ho režírovat, patří kromě již zmíněných třeba také Wes Anderson, Quentin Tarantino, Theo Angelopulos, Ridley Scott či Paolo Sorrentino. Stále natáčí několik filmů ročně.

Uladzimir Ňakljajeu (*1946) nejvýznamnější žijící běloruský básník a prozaik. Angažuje se v opoziční politice, v roce 2010 byl kandidátem v běloruských prezidentských volbách. Básně začal psát rusky jako člen literárního sdružení kolem novin Známka mládí. Od návratu z Moskvy v roce 1972 píše výhradně bělorusky. Od roku 1978 byl členem Svazu spisovatelů SSSR. Jeho prvním velkým dílem se stal román Muzikant, napsaný už v emigraci. V roce 2013 Ňakljajeu získal za román Sodovky se sirupem a bez něj literární cenu Jerzyho Giedroyce, udělovanou nezávislým běloruským spisovatelům.

V červnu 2006 zavítali američtí Foo Fighters do Londýna, aby v Hyde Parku uspořádali koncert pro své evropské příznivce. Těch se nakonec sešlo na 100 tisíc a kapela jim nabídla energickou show se svými největšími hity, včetně „Learn to Fly“, „Best of You“ nebo „Everlong“. Skupina navíc připravila fanouškům dvě překvapení. V polovině koncertu se k Foo Fighters připojil Lemmy Kilmister z Motörhead, aby společně zahráli „Shake Your Blood“. Na závěr se ke kapele přidali Brian May a Roger Taylor z Queen, aby společně odehráli hit „Tie Your Mother Down“, při kterém se mikrofonu místo frontmana Dava Grohla chopil bubeník Taylor Hawkins.

Festival v malém městě s krásou švýcarských Alp v pozadí během své historie musel projít řadou změn, tak aby mohl přežít a zůstat atraktivním pro hudebníky i fanoušky. Ale díky nápadu a snaze jeho zakladatele Clauda Nobse nikdy nezmizí a zanechá památku dalším generacím. Claude Nobs totiž nechal všechna vystoupení zaznamenat a vznikl tak unikátní hudební archiv, který UNESCO zařadilo do programu Memory of the World. V závěrečném díle cyklu nebude nouze o ukázky živých vystoupení. Prostor dostanou například ZZ Top, Sting, Alicia Keys nebo Prince.

V páté části cesty s profesorem Františkem Dvořákem se zastavíme v gotickém Týnském chrámu na Staroměstském náměstí a budeme obdivovat překrásné malby.

Pražské divadlo Minor ve Vodičkově ulici na kraji Karlova náměstí je dnes vyhlášenou pražskou scénou pro malé diváky, ale i pro jejich hravé rodiče či učitele. Je držitelem řady cen a znají ho z hostování a festivalů v mnoha zemích světa. Ale má už i svoje dějiny, trvající čtvrt století. A vzhledem k tomu, že jsou to dějiny mladé, pořád hledá a vymýšlí nové věci. Stejně jako ve filmu, kterým o sobě vypráví.

Dokument (2011). Co se dělo na jevištích a v zákulisí divadel jižní Moravy: Radúz a Mahulena režisérského dua Skutr v Mahenově divadle - psychologický thriller Výkřiky do tmy v Městském divadle Brno - Blanche a Marie režisérky A. Petrželkové ve zlínském Studiu Z - F. Derfler

Bydlení pod střechou. Dokument (2006). Jak architektonicky a designově pojednat půdní vestavbu. Pohled několika architektů a jedné obyvatelky.

Dokument (2021). Setkání Zbigniewa Czendlika s uměleckým ředitelem souboru Cirk La Putyka R. Novákem ml.

Zámek Staré Hobzí. Dokument (2008). Chcete vlastnit kousek historie? Monumentálním venkovským barokem vás provede Ondřej Havelka.

ČR (2010). Petr Oslzlý uvádí autora V. Havla a jeho knihu Prosím stručně. Literární průvodce českou prózou.

Otevřený vesmír banky. Dokument ČR (2011). Banka pro 3000 úředníků. Budova jako nástroj firemní kultury. Komu slouží, když všichni sedí spolu? Autorem největší české kancelářské budovy je architekt Josef Pleskot.

Každodenní souhrn nejdůležitějšího a nejzajímavějšího dění v naší i světové kultuře

Opakování 26.8./ČTart. Každodenní souhrn nejdůležitějšího a nejzajímavějšího dění v naší i světové kultuře

Ačkoliv je zájem o dílo Jaroslava Haška (1883–1923) hluboký, o jeho skutečném životě toho moc nevíme. Lépe řečeno, víme toho tolik, že mnohdy netušíme, co z toho je pravda a co výplod něčí fantazie. Obraz nám zatemnil sám mystifikátor Hašek, velkým dílem k tomu přispěli také jeho kumpáni a další fabulátoři, které literát přímo přitahoval. Dokumentární film se pokusil vnést trochu světla do Haškova osudu. A tak sledujeme Jaroslava od jeho prvních krůčků v Praze, přes bohémské eskapády, dramatickou legionářskou epizodu až po životní finále v Lipnici nad Sázavou. Pořad líčí Jaroslava Haška jako skutečného člověka bez příkras, laciných zjednodušení a tendenčních interpretací. Nahlíží do autorova soukromí a rozkrývá pozadí vzniku jeho některých děl. A především představuje Jaroslava Haška tak, jak jej většinou neznáme.

Filmový štáb v čele s režisérem Coppolou a producentem Ruddym přilétá na Sicílii dokončit natáčení Kmotra, což vzbudí zájem nefalšované Cosy Nostry. Ruddy díky nekončícím problémům připodobní film k hydře – useknete hlavu a vyrostou další dvě. Jeden takový další problém narůstá v Paramountu, protože zhrzený Evans se uzavřel před okolním světem. Dopálený Bluhdorn odmítá, aby jeho studio vedl narkoman. Natáčení finušuje a projekt Kmotra přebírá akurátní Lapidus, který odmítá téměř tříhodinový finální sestřih filmu a trvá na zkrácení filmu o 45 minut včetně všech scén ze Sicílie. Zdrcený Coppola musí přihlížet, jak mu ničí film. Filmový Kmotr nutně potřebuje svého kmotra.

Vedoucí představitelé studia Paramount nutně potřebují, aby Kmotr na plátnech kin uspěl a stal se z něj kasovní hit. Evans ve spolupráci s Lapidem zvolí poměrně riskantní termín premiéry filmu v březnu 1972, pro tuto událost přichází se zcela novým nápadem, který navždy změní svět distribuce. Premiéra filmu Kmotr má představovat událost, na niž svět nezapomene. Snímek trhá divácké i kasovní rekordy, nadšené kritické ohlasy umocní 11 nominací na Oscara. Producent filmu Albert S. Ruddy stojí před životní volbou, zda se pustí do natáčení nejočekávanějšího filmového pokračování všech dob, nebo upřednostní vysněný projekt podle vlastního námětu o bývalém hráči amerického fotbalu ve vězení.

Australská zpěvačka Kylie Minogue si během své více než čtyřicetileté kariéry vybudovala pověst nejzářivější hudební ikony. Což potvrzuje i fakt, že jako první žena dokázala mít album na první pozici hitparády ve Velké Británii v pěti po sobě jdoucích desetiletích. I proto se v prosinci 2023 ve slavné Royal Albert Hall mohla opřít o řadu hitů, ať již z počátku kariéry, tak i z poslední desky. Kouzlo vystoupení nestojí ale jen na písních, ale také na interakci s publikem. Nejedna osobnost z britského showbyznysu měla mezi skladbami možnost položit Kylie otázku. A vždy se dočkala upřímné odpovědi.

Šesté zastavení je celé věnováno Staroměstské radnici. Málokomu se podaří navštívit všechny sály a místnosti. Proto nás pan profesor historickou budovou provede a prozradí mnohá tajemství.

Od roku 2004 pořádá pravidelně orchestr Vídeňské filharmonie letní koncerty v zahradách Schönbrunnského paláce ve Vídni. Vzhledem k tomu, že koncerty se konají ve veřejném prostoru a jsou přístupné zdarma všem divákům, je o ně obrovský zájem a často je i přes nepřízeň počasí navštíví neuvěřitelných 80 000 posluchačů. Rakouská televize ORF je také nabízí do více než 80 zemí celého světa, a tak i my v České republice máme možnost být u toho. V minulých letech se koncerty konaly pod taktovkou významných dirigentů – Bobby McFerrin (2004), Zubin Mehta (2005 a 2015), Plácido Domingo (2006), Valery Gergiev (2007, 2011 a 2018), Georges Pretre (2008), Daniel Barenboim (2009), Franz Welser-Möst (2010), Gustavo Dudamel (2012), Lorin Maazel (2013), Christoph Eschenbach (2014 a 2017) a Semyon Bychkov (2016), Gustavo Dudamel (2019) nebo Yannick Nézet-Séguin (2023) a v roce 2024 Andris Nelsons. V roce 2026 se taktovky ujme Lorenzo Viotti a zpěvní party přednese basbarytonista Bryn Terfel.

Yehudi Menuhin (*22. 4. 1916 – †12. 3. 1999) je považován za zázračného houslistu minulého století. Byl oslavován a veleben stejně jako Mozart za své doby. Jeho pátý houslový koncert přednáší Menuhin na tomto koncertním záznamu. Po mnoha letech účinkování a cestování znamenalo vypuknutí druhé světové války zlomový bod v Menuhinově životě. Jeho obecenstvem se stali spojenecká vojska a těžce zranění vojáci v boji. Při vystoupení v osvobozeném koncentračním táboře v Bergen-Belsenu se setkalo kdysi chráněné, zázračné dítě s nepředstavitelnými hrůzami. Ale Yehudi Menuhin si nezoufal a místo toho se rozhodl zasvětit svůj život hudbě, která by přinesla mír a usmíření. Dva roky po skončení války byl prvním židovským hudebníkem, který se vrátil do Německa a vystupoval s Berlínskými filharmoniky. O několik let starší než Menuhin zvolil Herbert von Karajan naprosto odlišnou životní cestu. Jeho umělecké usilování bylo charakterizováno hledáním dokonalosti a hudební velikosti. Karajanova kariéra začala během německé nacistické éry. Později se stal jedním z nejvlivnějších a nejdůležitějších dirigentů v poválečné době. Jejich nahrávka pochází z roku 1966. Mistrovsky ji natočil filmovými cenami ověšený režisér-dokumentarista Henri-Georges Clouzot. Zobrazuje, jak jejich odlišné životopisy pouze zvýrazňují kouzelné propojení v tomto hudebním okamžiku. Dokument z cyku Magické okamžiky hudby má podtitul Tón útěchy (Sound of Solace). Mezinárodní hvězdy hudební scény, včetně Anne-Sophie Mutterové, Daniela Hopeho a Hillary Hahnové, stejně jako hlavní osobnosti kinematografického světa, jako jsou Sunnyi Mellesová, August Zirner a Menuhinův přítel Bruno Monsaingeon, vyprávějí o svém uchvácení touto unikátní nahrávkou, vlastně jedinou spoluprací mezi těmito dvěma hudebními veličinami. Společně zakusíme, jak jejich zvukové ideály zrodily nedozírnou krásu jejich interpretačního umění a jak hudba může přispívat k usmíření v dnešní době.

Radhošť. Dokument (2008). Putování po známých i méně známých místech hlubokých tradic. Pořadem provázejí J. Somr a L. Lakomý.

Dokument (2012). Magazín o jevištích a zákulisích divadel na jihu Moravy

ČR (2010). Vladimír Kokolia uvádí autorku K. Tučkovou a její román Vyhnání Gerty Schnirch. Literární průvodce českou prózou.

O ikonách českého designu podruhé. Dokument (2006). Váš průvodce současným designem a životním stylem.

Dokument (2019). Setkání Zbigniewa Czendlika s historikem a bývalým ředitelem odboru pro válečné veterány ministerstva obrany E. Stehlíkem.

I. Kroupa jako architekt pohybu.

Každodenní souhrn nejdůležitějšího a nejzajímavějšího dění v naší i světové kultuře

Opakování 27.8./ČTart. Každodenní souhrn nejdůležitějšího a nejzajímavějšího dění v naší i světové kultuře

Jak napovídá název filmu, který odkazuje ke stejnojmenné písni, zásadním zdrojem inspirace barvitého muzikálu v režii uznávané filmové a divadelní tvůrkyně Julie Taymorové se staly písně a texty legendární kapely The Beatles, které zde vypráví jednoduchý příběh o osudové mladé lásce. Ve filmu zaznívá ve velmi sugestivních a odvážných interpretacích více než třicet těch nejznámějších písní z produkce The Beatles, které provází hlavní hrdiny na jejich cestě bouřlivým obdobím 60. let 20. století ve víru protiválečných demonstrací, divokých drogových večírků a nezávazných sexuálních vzplanutí. Ústřední mileneckou dvojici tvoří liverpoolský přístavní dělník Jude (Jim Sturgess) a studentka Lucy (Evan Rachel Woodová), jejichž hluboká láska nečekaně vzplane na pozadí tragických událostí války ve Vietnamu, která otřásá americkou společností. Talentovaný kreslíř Jude opouští rodný Liverpool v naději, že ve Spojených státech naplní svůj americký sen a konečně pozná svého otce, který pracuje jako údržbář na Princetonské univerzitě. Jude se na univerzitě poznává s bouřlivákem Maxem (Joe Anderson) a stává se z nich nerozlučná dvojice, která odchází za svobodou do víru vyhlášené newyorské čtvrti Greenwich Village. Útočiště naleznou v bohémském bytě zpěvačky Sadie (Dana Fuchsová), kde se splétají osudy ztracenců z celé Ameriky včetně Maxovy sestry Lucy. Ta se do New Yorku vydává vyrovnat s tragickou smrtí svého přítele, který padl ve Vietnamu. Jude a Lucy se do sebe bezhlavě zamilují, rozkvětu jejich vztahu ale vůbec nepřeje šílenství okolního světa.

Je to už bezmála století, co na sebe upozornil mladý anglický režisér, rodák z Londýna, Alfred Hitchcock. A samozřejmě šlo o vražednický příběh, který se jmenoval Příšerný host. O dvanáct let později už kraloval žánru v USA, kde sklidil vavříny hned svým druhým americkým snímkem Mrtvá a živá. Následovaly takové hity jako Vertigo, Okno do dvora, Nepravý muž, Psycho či Ptáci. Zapsal se ovšem i do dějin filmové literatury. Kniha rozhovorů Hitchcock — Truffaut dodnes patří k nejčtenějšímu dílům zdaleka nejen mezi filmovými odborníky.

V průběhu roku 2016 vyměnili skotští Simple Minds své originální nástroje za jejich akustickou verzi a natočili album „Acoustic“. V listopadu téhož roku ho představili nadšeným fanouškům na pódiu The Hackney Empire v Londýně. Koncert zahrnoval akustické verze některých z jejich největších hitů a nejoblíbenějších skladeb spolu s cover verzemi některých písní, které je formovaly. Hlavní osobnosti skupiny Jim Kerr a Charlie Burchill společně se zkušenými spoluhráči a hosty tak publiku zahráli hity „Waterfront“, „Promised You a Miracle“ nebo „Alive and Kicking“.

Výjimečný projekt natočili v roce 2021 Jennifer Peedomová a Joseph Nizeti. Řeky jako úžasný sochař vytvarovaly Zemi do podoby, jakou známe. Ohladily hory, vyhloubily údolí a vytvořily úrodné pláně, které pak ozdobily svými meandry. Mnohde jsou řeky vnímány jako zdroj naděje a předmět uctívání, jinde léčí, žehnají, smývají hříchy a očišťují mrtvé. Řeky jsou tepnami planety. Kamkoli putují, tam se objevují, přežívají a snad i vzkvétají všechny formy života, včetně lidského. Naše rané osudy formovala právě vůle řek. V průběhu času se staly cestami, po nichž se do vnitrozemí šířily obchod a technologie. Po řekách připlula poezie, příběhy, náboženství, politika a konflikty. Řeky vypěstovaly naše města a velkoměsta... Film Řeka bere diváky na cestu prostorem a časem, pokrývá šest světadílů a prostřednictvím nejmodernějších filmařských prostředků včetně satelitních záběrů představuje řeky z perspektiv, jaké jsme ještě neviděli. Výsledkem spojení obrazu, hudby a střídmého poetického komentáře je snový a působivý snímek, který oslavuje divokost řek, ale zároveň upozorňuje na jejich zranitelnost. Zdroj: AČFK

Malovat chtěla odjakživa. V necelých sedmnácti letech namalovala Artemisia Gentileschiová mistrovské dílo: „Zuzana a starci“, občas zmiňovaný jako „Zuzana v lázni.“ Je to její první signovaný obraz, který se dochoval. Dnes je patrně nejznámější ženskou představitelkou barokního umění. Naučila se malovat především od svého otce. Ten se měl později chlubit, že z ní udělal mistryni za pouhé tři roky. Agostino Tassi, kterého Artemisia obvinila ze sexuálního útoku, byl úspěšný malíř krajin a městských architektur, který se považoval za oslnivého milovníka. Jakmile se však cítil odmítnutý, neubránil se prý prudkým výbuchům agrese. Před soudem i Tassi vypověděl, že ji vyučoval. Artemisiin život se odehrával na úzce vymezeném prostoru. Ačkoli otec vedl nevázaný život, ctnost dcery žárlivě střežil. Soudní akta poskytují vhled do římské umělecké scény, která se neobešla bez tvrdého konkurenčního boje a spleti konexí. Palazzo della Sapienza v Římě ukrývá ve svazku číslo 104 nazvaném „Soudní procesy sedmnáctého století“ dokumenty k případu Artemisiina znásilnění.

Šesté zastavení je celé věnováno Staroměstské radnici. Málokomu se podaří navštívit všechny sály a místnosti. Proto nás pan profesor historickou budovou provede a prozradí mnohá tajemství.

Dříve architekt velkých developerských projektů, dnes bojuje s úřady za svobodu architektury: M. Rajniš je opět v akci.

Dokument (2006). Svět designu, architektury a životního stylu.

Dokument (2012). Co se dělo na jevištích a v zákulisí divadel jižní Moravy: rodinná pohádka o Popelce v Národním divadle Brno - F. Villon v Divadle u stolu - česká premiéra hry. R. Falka Porucha v HaDivadle - Zkrocení zlé ženy v podání Městského divadla Brno

Zámek Staré Hobzí. Dokument (2008). Chcete vlastnit kousek historie? Monumentálním venkovským barokem vás provede Ondřej Havelka.

Host: V. Turner - Týden: výstava B. Kleinhamplové ve Vitríně Deniska - splitting recenze kompilační publikace Hrdinky. Fenomén: rekonstrukce architektonických památek. Uvádí S. Michailidis

Každodenní souhrn nejdůležitějšího a nejzajímavějšího dění v naší i světové kultuře

Opakování 28.8./ČTart. Každodenní souhrn nejdůležitějšího a nejzajímavějšího dění v naší i světové kultuře

David Koller je český rockový zpěvák, skladatel a bubeník, který patří k významným muzikantům české rockové a popové scény. Autor a interpret mnoha klasických hitů se nejvíce proslavil jako lídr rockové skupiny Lucie, kde působil od roku 1987 do 2024. Účinkoval i v dalších rockových formacích – Jasná Páka, Žentour, 5P Luboše Pospíšila, Pusa nebo Kollerband. Spolu s Michalem Dvořákem složili hudbu k filmu Amerika (1994), Poslední přesun (1995) a Mrtvej brouk (1998). Účinkoval ve filmech Pražákům, těm je tu hej (1990), Akumulátor 1 (1994) a hostoval jak ve studiu, tak na koncertech řady českých a slovenských kapel a interpretů.

V roce 1970 vyrazila americká kapela Creedence Clearwater Revival na turné po Evropě. Díky úspěchům v hitparádách skupina z El Cerrita v Kalifornii soupeřila o přízeň fanoušků i s Beatles, kteří už stáli na prahu rozpadu. Vrcholem jejich cesty bylo vystoupení ve slavné Royal Albert Hall, kde zazněly i hity „Fortunate Son“, „Proud Mary“ nebo „Bad Moon Rising“. Díky zaznamenaným rozhovorům se všemi členy kapely, včetně lídra Johna Fogertyho, můžeme nahlédnout do nejranějších let kapely i pozorovat její vzestup ke slávě.

Tento výjimečný hudební speciál je zaměřen především na hudební složku pořadu – tedy na originální živá vystoupení Kamila Střihavky s jeho hosty, která uzavírala každý díl cyklu. Právě tato hudební propojení osobností napříč generacemi i žánry se stala jedním z nejceněnějších prvků celé série. Speciál nabízí výběr nejsilnějších a divácky nejúspěšnějších skladeb ze všech čtyř dosud odvysílaných sérií. Hudební výstupy jsou doplněny o osobní vzpomínky Kamila Střihavky, které divákům přiblíží atmosféru při natáčení, i o zábavné postřehy a glosy samotných hostů. Chybět nebudou ani momenty, které se do finálních dílů nevešly – od zákulisních scén po lidské momenty a nečekané situace.

Filmový štáb v čele s režisérem Coppolou a producentem Ruddym přilétá na Sicílii dokončit natáčení Kmotra, což vzbudí zájem nefalšované Cosy Nostry. Ruddy díky nekončícím problémům připodobní film k hydře – useknete hlavu a vyrostou další dvě. Jeden takový další problém narůstá v Paramountu, protože zhrzený Evans se uzavřel před okolním světem. Dopálený Bluhdorn odmítá, aby jeho studio vedl narkoman. Natáčení finušuje a projekt Kmotra přebírá akurátní Lapidus, který odmítá téměř tříhodinový finální sestřih filmu a trvá na zkrácení filmu o 45 minut včetně všech scén ze Sicílie. Zdrcený Coppola musí přihlížet, jak mu ničí film. Filmový Kmotr nutně potřebuje svého kmotra.

Vedoucí představitelé studia Paramount nutně potřebují, aby Kmotr na plátnech kin uspěl a stal se z něj kasovní hit. Evans ve spolupráci s Lapidem zvolí poměrně riskantní termín premiéry filmu v březnu 1972, pro tuto událost přichází se zcela novým nápadem, který navždy změní svět distribuce. Premiéra filmu Kmotr má představovat událost, na niž svět nezapomene. Snímek trhá divácké i kasovní rekordy, nadšené kritické ohlasy umocní 11 nominací na Oscara. Producent filmu Albert S. Ruddy stojí před životní volbou, zda se pustí do natáčení nejočekávanějšího filmového pokračování všech dob, nebo upřednostní vysněný projekt podle vlastního námětu o bývalém hráči amerického fotbalu ve vězení.

Je to už bezmála století, co na sebe upozornil mladý anglický režisér, rodák z Londýna, Alfred Hitchcock. A samozřejmě šlo o vražednický příběh, který se jmenoval Příšerný host. O dvanáct let později už kraloval žánru v USA, kde sklidil vavříny hned svým druhým americkým snímkem Mrtvá a živá. Následovaly takové hity jako Vertigo, Okno do dvora, Nepravý muž, Psycho či Ptáci. Zapsal se ovšem i do dějin filmové literatury. Kniha rozhovorů Hitchcock — Truffaut dodnes patří k nejčtenějšímu dílům zdaleka nejen mezi filmovými odborníky.

Život s motorkou. O designu a životním stylu.

Host: M. Pilátová - Týden: Čerwuiš D. Jařaba na Provázku - Filharmonie Brno nahrává desky - Vergessen/Zapomnění ve Vídni. Fenomén: A. Mucha v pohybu. Uvádí S. Michailidis

Jak má vypadat škola pro architekty? Budova fakulty v Praze od A. Šrámkové.

Dokument (2014). Setkání Zbigniewa Czendlika se zakladatelem Zdravotního klauna G. Edwardsem.

Každodenní souhrn nejdůležitějšího a nejzajímavějšího dění v naší i světové kultuře

Opakování 29.8./ČTart. Každodenní souhrn nejdůležitějšího a nejzajímavějšího dění v naší i světové kultuře

Světová premiéra Nabucca se uskutečnila 9. března 1842 v milánské Scale. Děj se odehrává v starozákonních časech v Jeruzalémě a Babylonii, údajně okolo roku 587 před naším letopočtem. Ve starobylém Babyloně drží král Nabucco (Amartuvshin Enkhbat) židovské zajatce, kteří jsou bezmála dva tisíce kilometrů vzdáleni od své vlasti a zbořeného jeruzalemského chrámu. Nabuchodonosor, který toto posvátné místo zničil, se prohlásí za Boha, ve svém velikášství zešílí, je připraven o trůn, ale nakonec porobený národ propustí a sám se obrátí k judaismu. Vysoce obtížnou, dramatickou roli Abigail (v této inscenaci Anna Pirozziová) zpívala prvně Verdiho pozdější družka a druhá manželka Giuseppina Strepponi. Tvrdí se, že tato náročná partie si vyžádala svoji daň a zpěvačka si na ní pokazila hlas natolik, že přerušila slibně započatou kariéru. Ti zlomyslnější dodávají, že to byl dokonce Verdiho úmysl, jak si milovanou ženu vydobýt jen pro sebe. Divadelní prkna přece jen dávají příležitost i prostor k nevhodnému okukování a pro zákulisní flirt není nikdy daleko. Ať již to bylo, jak chtělo, žárlivý a k ženské kráse dost vnímavý Giuseppe Verdi se tímto dílem rázem zapsal do Parnassu nesmrtelných, a to mu ještě nebylo třicet let. Proslavil ho zejména Sbor židů z 3. dějství Va, pensiero, sull'alli dorate (Leť, myšlenko, na zlatých křídlech), který se stal v dobách italského risorgimenta (národního obrození) symbolem touhy po svobodě. Je založen na 136. žalmu a jsou to údajně první slova, která Verdi spatřil, když poprvé otevřel Solerovo libreto. V dalších postavách této futuristické inscenace režiséra Stefana Pody z roku 2025 se představí mezzosopranistka Vasilisa Bezhanskaya jako Fenena, italský basista Roberto Tagliavini jako velekněz Zachariáš, tenorista Francesco Meli jako syn izraelského krále Ismael. Orchestr a sbor Veronské arény řídí Pinchas Steinberg.

Tvorbu a osobnost legendy československé populární hudby Miroslava Žbirky (*21. 10. 1952 – †10. 11. 2021) se jeho rodina, přátelé a kolegové rozhodli společně s fanoušky oslavit na třech výjimečných koncertech v Londýně, Bratislavě a v Praze. Pražský koncert se konal v hale O2 Universum přímo 21. 10. 2022, v den Žbirkových nedožitých sedmdesátin. Televizní záznam zachycuje výjimečnou atmosféru večera, během něhož plejáda hvězd české a slovenské hudební scény zazpívala autorské písně, kterými se Miro Žbirka během své kariéry proslavil. Emocemi nabitý večer, jehož program připravila ve spolupráci s dramaturgem Janem Vedralem přímo Žbirkova manželka Kateřina, patřil také osobním vzpomínkám na věčného gentlemana, skvělého písničkáře, společníka a pověstného „hláškaře“. V programu nechyběly písně jako Atlantída, Len s ňou, V slepých uličkách, Catherine, Fair Play, Čistý svet, Múr našich lások, 22 dní, Biely kvet, Mám rád a řada dalších nesmrtelných hitů. Tribute koncert se ale neohlížel jen do minulosti. Zazněl na něm i nejnovější singl Nejsi sám z alba Posledné veci, který přímo na zpěvákův popud dokončil syn David Žbirka.

V roce 1970 vyrazila americká kapela Creedence Clearwater Revival na turné po Evropě. Díky úspěchům v hitparádách skupina z El Cerrita v Kalifornii soupeřila o přízeň fanoušků i s Beatles, kteří už stáli na prahu rozpadu. Vrcholem jejich cesty bylo vystoupení ve slavné Royal Albert Hall, kde zazněly i hity „Fortunate Son“, „Proud Mary“ nebo „Bad Moon Rising“. Díky zaznamenaným rozhovorům se všemi členy kapely, včetně lídra Johna Fogertyho, můžeme nahlédnout do nejranějších let kapely i pozorovat její vzestup ke slávě.

Slavnému americkému herci bylo v roce 2024 pětaosmdesát, ale vrcholnou slávu si užívá až posledních pár desetiletí. Má za sebou role v raných Scorseseho filmech, ale herecky se prosadil až na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let v evropském filmu, a to rovnou u mistrů jako Bertrand Tavernier a Ettore Scola. V Evropě se mu také dostalo největšího uznání, je například nositelem Stříbrného medvěda z Berlína, v Karlových Varech pak v roce 2004 získal Křišťálový glóbus za mimořádný přínos světové kinematografii. Harvey Keitel je fenomén. Rodák z Brooklynu, nemluvný drsňák, ale také ten, který dokázal poslat do patřičných míst slavné režiséry jako Coppola nebo Kubrick. Mezi ty, kteří měli tu čest ho režírovat, patří kromě již zmíněných třeba také Wes Anderson, Quentin Tarantino, Theo Angelopulos, Ridley Scott či Paolo Sorrentino. Stále natáčí několik filmů ročně.

Dokument (2016). Cesta do Benátek a zase zpátky aneb Obrázky ze života umělce ve středním věku. Netradiční dokumentární portrét významného výtvarníka a intermediálního tvůrce, spoluzakladatele skupiny Tvrdohlaví, který oslavil 70. narozeniny.

Dokument (2011). Co se dělo na jevištích a v zákulisí divadel jižní Moravy: Radúz a Mahulena režisérského dua Skutr v Mahenově divadle - psychologický thriller Výkřiky do tmy v Městském divadle Brno - Blanche a Marie režisérky A. Petrželkové ve zlínském Studiu Z - F. Derfler